Kdo nepochopí přítomnost toxinů, nepochopí Marion

20. března 2018 v 10:34 | MUDr. Josef Jonáš
Komu není cizí pojem detoxikace, potažmo celostní medicína, tomu není cizí ani jméno MUDr. Josef Jonáš. Ovšem i ti, kteří se snaží kráčet v jeho šlépějích, kolikrát nestačí bedlivě sledovat veškeré novinky, se kterými MUDr. Jonáš přichází.
Koncem loňského roku byl uveden na trh revoluční přípravek - elektronický přístroj Marion, na webových stránkách představen jako přístroj pro tělesnou hygienu a zdravý životní styl. Spolu s jeho prodejem se zvedla také vlna dotazů, týkající se nejen funkce přístroje, ale vlastně i samotného autora, doktora Jonáše.
Uvidíme, jak dalece do svých myšlenek nás pustí.

MUDr. Josef Jonáš

Přístroj Marion, který si získává čím dál více obdivu a respektu, neboť jde opravdu o funkční, revoluční přípravek, je na světě. Prozradíte nám, jak dlouho se na ten svět klubal?
První myšlenka na sestrojení něčeho takového se datuje od návštěvy Spojených států, v roce 2001, takže Marion se na svět klubal celých šestnáct let. Jeho vzniku předchází historka, o které jsem vlastně ještě nikde nemluvil a ani ji nezveřejňoval. Byl jsem tehdy na návštěvě u kamaráda v San Franciscu, a tam se na mě obrátila o pomoc tehdy ještě slečna, dnes už paní Jane, kterou trápily druhým rokem nějaké zdravotní problémy. Protože to byla a stále ještě je vysoce postavená manažerka firmy Appel, měla v rámci svého povolání možnost absolvovat různá vyšetření u mnoha lékařů po celém světě, ale stejně jí nikdo nedokázal pomoci. Tehdy se obrátila i na mě, jenže já jsem v Americe u sebe vůbec nic neměl, tedy nic, čím bych ji pomohl. A tak jsem přímo na místě sestavil takový jednoduchý přístroj. Tedy i s její pomocí, poněvadž mi pomohla sehnat potřebné součástky.

Dá se říct první prototyp…
Prostě to byl takový okamžitý nápad, u něhož stála štěstěna na mé straně. Po dobu čtrnácti dnů jsem pak paní Jane přístroj aplikoval a její problémy začaly najednou mizet. A co víc, už se ani neobjevily. Dodnes jsme s tou dámou v kontaktu a dostávám od ní informace. Mimo jiné se v tu dobu také pokoušela bezúspěšně otěhotnět, a krátce po mém odjezdu se to podařilo.

(smích)
Pane doktore, ať si to čtenáři nevyloží po svém… po vašem odjezdu.
Ne, to ne, byla přítelkyní a poté ženou toho mého kamaráda, vlastně přes něj jsem se s ní seznámil.

Tedy první myšlenka, první vnuknutí na sestavení přístroje přišlo už před šestnácti lety na americké půdě.
Ano, a protože jsem v té době bydlel u lidí, kde paní domu se jmenuje Marie, na její počest jsem přístroj pojmenoval Marion. Uvažoval jsem také o Jane, ale Marie se mi jevilo lepší.

Když jste pak začal s inovací přístroje už tady v Čechách, neměl jste pochybnosti, že se výsledek nemusí úplně podařit? Nebo jste si byl stoprocentně jistý?
Velmi obtížné bylo sehnat člověka, který by celému tomu mému výkladu porozuměl a hlavně to pak uměl převézt do technické podoby. To bylo opravdu hodně náročné. A potom bylo samozřejmě potřeba přístroj naprogramovat. Předcházely tomu dlouhé dny, hodiny…, roky zkoušek, u kterých pochybnosti tu a tam přicházely. Téměř dva roky trvalo, než se ukázalo, že ta myšlenka má skutečně smysl a stojí za to ji zrealizovat. Ale ten samotný, intenzivní vývoj až do současné podoby trval určitě takových pět let.

V průběhu tohoto intenzivního vývoje jste přišel i na onen přesně nastavený časový cyklus?
Ano, ten je také výsledkem dlouhodobého zkoumání, měření a mnoha pokusů. Nejedná se o jen tak nahodilý čas. Chtěl jsem, aby byl časový interval pro lidi přijatelný, poněvadž kdyby cyklus trval třeba šest, sedm hodin, bylo by to už z časového hlediska obtížné. Ono než vůbec vznikla podoba hodinek, to taky nebylo hned. Původně jsem uvažoval o přístroji, který by ležel někde na stole, jenže člověk by u něj musel sedět, což by bylo svazující. Nakonec jsem došel k závěru, že únosný, optimální čas je tak hodina a půl až dvě, zvlášť když přístroj bude na ruce jako hodinky. Do tohoto času jsem se prostě musel programově vměstnat. A podařilo se.

I tak je to zázrak, vměstnat všechno to, čím Marion disponuje, do tak malé "krabičky".
Ta krabička, jak vy říkáte, je vlastně ještě velká. Dnes se dovedou miniaturizovat různé věci do ještě menších rozměrů. Když bychom si odmysleli baterii, kterou bohužel zatím zmenšit nedokážeme, ostatní zařízení kolem by se dalo udělat teoreticky ještě menší.

elektronický přístroj Marion

Ještě než si představíme funkčnost Marionu podrobněji, zvědavost vyvolává už úvodní věta na internetových stránkách www.marion-jj.cz, cituji: "V přístroji Marion je využito objevu Norberta Wienera, zakladatele kybernetiky, který přišel už v roce 1940 s myšlenkou na uchování informací v magnetické paměti."
Nebýt Norberta Wienera, geniálního matematika a zakladatele kybernetiky, nevznikly by ani computery, prostě by vůbec nevznikl obor kybernetiky, celé počítačové technologie, jejíž základem jsou právě Wienerovy myšlenky. Já jsem toho jen využil pro zdravotní účely, v tomto směru je ta aplikace originální, poněvadž ve zdravotnictví se tím zatím nikdo nezabývá. Tam elektronika a kybernetika nepronikají.

Myslíte, že stojíme na prahu proniknutí?
Současnou situaci bych přirovnal k automobilům na vodíkový pohon. Tato technologie je vyřešena už někdy od 2. světové války, ale existuje tu lobby, žijící z těžby ropy, gigantického průmyslu silně provázaného s automobilovým. Takže myšlenka vodíkového pohonu se vlastně nikdy neuplatnila. A uplatní se teprve tehdy, až dojdou zásoby ropy, nebo až se zjistí, že spalování nafty a benzínu způsobuje tak silné znečištění, že už to vážně ohrožuje zeměkouli. Stejně tak to máte ve zdravotnictví. Dokud bude existovat lobby gigantických farmaceutických firem, propojených na různé státní systémy, moc se toho nezmění. Umíte si představit, že by najednou Google nebo Microsoft vstoupili na zdravotnický trh a zcela ho ovládli? Úplně vytlačili obrovské farmaceutické firmy? Mimochodem byznys ve farmacii je spolu s byznysem na drogy a zbraně nejvýnosnější na zemi. Jsou na něj napojeny desítky, možná stovky miliónů lidí, takže není možné náhlé změny. Lidstvo by k tomu muselo být nějakým způsobem dotlačeno.

V podstatě se dá tedy říci, že farmaceutický byznys je stejně nebezpečný jako ten se zbraněmi a drogami...
Je, protože zabraňuje jakémukoliv pokroku, který je veden jenom jednostranně. Ale ta linie se vyčerpá, v tomto případě linie chemických sloučenin. Najednou se narazí na její hranici. Jenže není v silách zevnitř samotného systému to změnit. Lidé se velmi mýlí, když si myslí, že třeba stát zvolí nějaký racionální postup. To není reálné.

Tak uvidíme, třeba za 100, 200 let , i když u toho už my nebudeme.
My, lidstvo, se můžeme jenom bát. Změna může být totiž vyvolána jedině katastrofou. Takže kdybychom si přáli změnu, přejeme si vlastně katastrofu, a to si nepřeje nikdo. Je tedy otázkou, zda toužit po změně za cenu katastrofy.

Pojďme od katastrof raději k něčemu příznivějšímu. K něčemu, co je pro člověka přínosem. Vraťme se opět k Marionu. Jednou z jeho hlavních funkcí je pomáhat odstraňovat toxiny z těla a zajistit prevenci proti civilizačním chorobám a různým onemocněním. Není to tedy tak, jak si někteří myslí, že si prostě nasadí Marion a budou hned zdraví?
Určitě ne. V tom právě vidím blok Marionu, pramenící z nepochopení, co vlastně takový přístroj dělá? Jakým způsobem by mohl ovlivnit lidské zdraví? Abychom to pochopili, musíme v prvé řadě přijmout fakt přítomnosti toxinů, příčiny nemocí. Když mluvíme o toxinech, většině lidí se vybaví hlavně znečištěné životní prostředí. Ale ono to tak úplně není. Řada toxinů vzniká z jídla, z metabolismu, všeobecně z činnosti našeho organismu, tedy úplně jinými cestami než jenom životním prostředím. Musíme hlavně pochopit, co je to toxin, kde se tady bere a proč je jím organismus ohrožen. Musíme pochopit, že jeho odstranění vede k tomu, aby se mohl prosadit tzv. genový program, poněvadž podle něj v našem těle všechno funguje.

Všechno v našem těle je naprogramované?
Ano, veškeré funkce jsou dokonale naprogramované. A pokud tomu programu nikdo nebrání, organismus vlastně donekonečna všechny dokonale naprogramované funkce opakuje. Ale pak mu najednou začne něco bránit. V genech jsou informační systémy, to znamená, že předávání programů se děje stejnou cestou, jako pracuje třeba computer, jako pracuje kybernetika. Vždyť to známe ze světa počítačů, když se do nich dostanou viry, začnou pracovat naprosto nesmyslně, stejně tak si počíná i náš organismus. Začne postupně bránit, aby se genetický program realizoval ve své dokonalosti. Organismus se najednou začne chovat nesmyslně, nikoliv podle ideálních pokynů. A celé to nesmyslné chování nazýváme nemocí. Na začátku dochází k jakémusi rozladění organismu, tedy něčemu, co přestává dokonale fungovat. Ale to ještě nemusíme označit jako nemoc, ta přichází postupně. Fixuje se chybný program. To všechno je potřeba pochopit a teprve potom pochopíme, jak vlastně může fungovat i takový elektronický přístroj. Protože on neléčí v tom smyslu, jak si to představujeme, ale dává možnost ideálnímu genovému programu, kterým jsme všichni vybaveni, aby se řídil a realizoval se.

Kdo tedy nepochopí genový informační systém a přítomnost toxinů, nepochopí Marion.
Nemůže ho pochopit. Uvedu příklad. Třeba když bych vystoupil, což jsem občas takovou chybu udělal, když bych vystoupil před lékaři a řekl: "Umím léčit alergii", tak jsem samozřejmě okamžitě označen za šarlatána a lháře, protože podle medicíny alergii vyléčit nelze. Lze ji tlumit, ale ne vyléčit. Musíme pochopit, že imunitní systém je řízen z určitých oblastí mozku. Přijdeme například do kontaktu s pylem, chlupy, což jsou nejčastější alergeny, tělo zaregistruje, že jde o cizorodou látku a mozek rozhodne, že se musí něco udělat pro likvidaci. Tiše, aniž bychom o tom věděli. A najednou pokyn, který vyjde z toho velkého chaosu, je naprosto chybný. Organismus dostal pokyn, aby vyrobil nadměrné množství histaminu a různých jiných látek, a aby na ten pyl, chlupy, na prach zareagoval zcela nesmyslně. Ale proč? No protože řídící centra v mozku, která známe a víme tedy, odkud ty pokyny vychází, jsou toxiny uvedeny do chaosu. To znamená, že vyhodnocení celé situace i realizace dané obrany je naprosto nesmyslná. A říkáme tomu alergie.
Jestliže pak umíme odstranit ty látky, které vlastně uvádí mozkové buňky, fungující jako mikroelektronická zařízení, do pohybu, buňky, které jsou samy zároveň i zdrojem energie, tak když tohle víme a umíme do toho zasáhnout, nejeví se to vůbec jako nesmyslné. Najednou vám to přijde i docela jednoduché. To jsem uvedl jako příklad, že pokud tedy nepochopíme smysl toxinů, nemůžeme pochopit celý tento děj a i proti takovému jevu, jako je alergie, zůstáváme zcela bezmocní. A to jsem ještě uvedl ten nejjednodušší příklad, protože stejným způsobem fungují i závažnější problémy.

Pardon, mozkové buňky, fungující jako mikroelektronická zařízení? Tomu nerozumím.
Mozkové buňky jsou zároveň zdrojem energie, samy si ji vyrábí. To neumí ani počítač, ten musíme napojit do zásuvky. Ale náš mozek si umí vyrábět elektrické potenciály sám a potom je využít právě k přenosu informací. Lidský mozek je fascinující orgán, naprosto dokonalý.

Po takovém vysvětlení už musí funkci přístroje pochopit každý. Dospělí i děti. Mimochodem pro ty všechny, napříč generacemi, je Marion určen. Vy, coby autor přístroje, jste ho měl na ruce už od začátku. Co konkrétně to dělalo s vámi? Jaké byly vaše první reakce a pocity?
Samozřejmě jsem byl prvním pokusným králíkem, ale nejen já, i moje rodina to "odnášela". Když jsme pak ale viděli, že už roky nejsme vůbec nemocní, žádné chřipky, žádné virózy, žádné angíny…, že naše dítě ani po šestileté školní docházce nezanedbalo jediný den, bylo zjevné, že je to nestandartní. Dětská lékařka se dokonce domnívala, že svému dítěti tajně píšu nějaká antibiotika, protože přece není normální, aby díte nebylo alespoň dvakrát do roka nemocné. Aby nemělo žádnou virózu. Nemělo a nebylo. Naše rodinné zkušenosti byly tak jednoznačně výborné, že nebylo nad čím přemýšlet a Marion se vydal i mezi ostatní.

Vydal se úspěšně, i když na druhou stranu, lidé, kteří si už přístroj zakoupili a nějaký čas ho aplikují, jsou zděšeni, že se například osypou vyrážkou, mají po těle různé pupínky, mastí se jim vlasy, cítí velkou slanost v puse a různé jiné negativní příznaky. To je ale dobře, viďte? Tím vlastně dochází k detoxikaci.
Pravdou je, že existuje několik cest, kudy se toxiny vylučují z těla. Namátkou, ledvinami, tedy močí, pak také stolicí, samozřejměpřes kůži, potem, vylučují se i hlenem, nebo také očima přes slzy. Každý člověk má trochu jiný způsob vylučování toxinů, a jestliže je jich na začátku mnoho, dochází samozřejmě k prudšímu vylučování toxinů, k dráždění některých vylučovacích cest. Například může dojít k podráždění močového měchýře, nebo k dráždivému kašli, vykašlávání hlenů, tvorbě různých kožních reakcí, ale to vše se děje po přechodnou dobu. Je to přirozené. A člověk sám by měl tomuto vylučování nějak napomáhat. Vedle aplikace Marionu doporučujeme i alkalické koupele v sodě, je nezbytné přijímat větší množství tekutin, nejlépe čisté vody, vhodné jsou i některé bylinné čaje, které napomáhají vylučování toxinů ad.

Jak dlouho může tento proces vylučování trvat, než se organismus "uklidní"?
Proces může trvat od jednoho dne až třeba po několik měsíců, to je naprosto individuální. Záleží na věku, tedy i míře zanesení organismu. Ale člověk, který má v sobě tolik toxinů, že vylučovací proces je u něj intenzivní právě i po dobu několika měsíců, ten už o tom dobře ví, poněvadž sám pozná, že jeho zdravotní stav není dobrý. Naproti tomu u zdravého člověka nenastane prakticky žádné reakce.

Na webových stránkách Marionu je také uvedeno, že přístroj by se měl užívat 2x denně, po dobu nejméně tří měsíců a poté podle vlastního pocitu. Doporučujete poté zajít na kontrolu k detoxikačnímu poradci - a přeměřit se? Nebo to není nutné?
Není to bezpodmínečně nutné. Ale pokud má někdo pochybnosti a chce mít jistotu, chce ještě něco doladit, tak to samozřejmě nevyvracím. Já rád osobně vyšetřím lidi, kteří Marion užívají, protože se na tom de facto učím, vidím, co Marion umí a co třeba ještě neumí, co je potřeba vylepšit. Je to pro mě dobré poučení. Ale hlavním smyslem Marionu by mělo být, aby člověk nemusel chodit po doktorech, nevysedávat dlouhé hodiny v čekárnách a neutrácet nemalé peníze.

Můžou lidé současně s užíváním přístroje vést i jinou formu léčby? Např. když berou léky na srdce, na tlak apod.
Bohužel, řada lidí bere léky, z nichž některé spíš organismu škodí, než aby mu pomáhaly. Což je všeobecně známo. Dokonce se uvádí, že zhruba 30% zdravotních potíží pochází z nadměrného užívání nebo nevhodné kombinace léků. Marion mimo jiné pomáhá, aby se organismus těchto léků zbavoval, protože i v tomto případě může nastat kumulační efekt, kdy léky nejsou z těla dostatečně vylučovány. Tuto činnost mají na starosti hlavně játra, které by měly být u každého člověka v co nejlepší kondici. Takže jak jsem říkal, Marion působí i proti akumulaci léků. Ale samozřejmě, pokud člověk bere nějaké léky potřebné k jeho stavu, rozhodně neklademe žádné podmínky, že je brát nemá. Jeho mysl by měla být v tomto případě řízena rozumem, eventuelně rozumným lékařem.

Pane doktore, pořád vedete ordinaci, zkoumáte, bádáte, jste vždy o krok napřed i před lidmi o generaci, dvě, mladšími. Nebojíte se nových technologií, kráčíte pořád do budoucnosti. Kde se ve vás bere tolik energie a odvahy?
To je dědičná záležitost. Taková byla moje babička, taková byla moje matka, takže jsem to zdědil.

Opačná otázka, kdybyste se měl ohlédnout zpátky, změnil byste něco?
(smích) Změnil bych hodně věcí. I když…, jeden můj dávný přítel napsal knihu, která se jmenuje Přejezd. Toto téma bylo opakovaně v knihách zpracováno. Je to takové sci-fi, jde o příběh člověka, který se dostane téměř na konec svého života a najednou má možnost vrátit se třeba o rok nebo i deset, dvacet let zpátky a vést svůj život jinak. Ale stejně ho nakonec vede úplně stejnou cestou. Takže nemá cenu si říkat, co by člověk udělal nebo neudělal, protože osud je osud a vše by probíhalo pravděpodobně stejně.

Úspěch se neodpouští a vy už mnoho let úspěšný jste. Jak se vyrovnáváte se závistí, která je bohužel i tady v Čechách tolik rozšířenou vlastností?
Domnívám se, že lidi závidí jenom tomu, kdo nějakým způsobem k něčemu přijde lehce. Říkají si; to je nespravedlivé, přišel k tomu zadarmo, zbohatl, jak je to možné? Což v mém případě neplatí. Možná, bohužel. Nikdy jsem k ničemu nepřišel jen tak, myslím, že by se mnou nikdo neměnil to obrovské množství práce, ztrátu volného času, hromadu starostí, než se úspěch dostavil. Takže já se se závistí moc nesetkávám. Jakmile se totiž někdo s mou prací seznámí, pochopí, že opravdu není co závidět. Nebo jak by řekl můj další známý; "Vy, nadaní chudáci…". Člověk s nějakým nadáním je totiž povinen ho realizovat. Takže není lepší být nenadaný a žít si příjemně a bez starostí?

Ne, to ne. Alespoň ve vašem případě tomu tak naštěstí není.
Pane doktore, ale nejen prací je
člověk živ. Když nepracujete, jak odpočíváte?
Dokážu úplně vypnout a vůbec ničím se nezabývat. Jsem pak v naprosto jiném světě a mozek pracuje úplně jinak, nebo přesněji řečeno, nepracuje. Zkrátka ho přeprogramuji, aby na nic nemyslel, nad ničím nepřemýšlel, ničím se netrápil. Můj mozek se dokáže v tyto chvíle naprosto flákat.

Děkuji za příjemný a poučný rozhovor a ať se vám i nadále daří….

text a foto: Alexandra Stušková




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama